Příhody z archivu, autor Život

Vezu polévku...Patřím mezi milovníky polívek Pho. Občas se jen zastavím do bistra pro polívku s sebou. No a jelikož v dosahu mého bydliště žádná phobárna není (resp. tehdy nebyla), jezdím si pro ni autem. Jak už to tak bývá, život je hravý a občas mi pošle nějakou sranda výzvu, takže mě ani nepřekvapilo, že zrovna došly víčka na misky, ve kterých je polévka přepravována. No. Co už, prostě to nějak půjde, bez polívky nejedu. Tak mi pan Vietnamec místo víčka na misku ochotně věnoval 2 igelitové sáčky a pořádně je zauzloval. Chvíli jsem přemýšlela, že si zahraju tetris a misku s polévkou uložím do kufru tak, aby neměla šanci se převrhnout. Když jsem zjistila, že k tomu nemám vhodné vybavení, tak jsem zvolila variantu "držet" misku na klíně, abych nad ní měla kontrolu. Tak se rozjedu a rovnou dostanu první pho sprchu. To byla velmi naivní představa, ale tak zkusila jsem to no. Polívku jsem položila pod sedadlo spolujezdce a říkám si: "hele, pojedu prostě pomalu, a když mi zbyde v cíli alespoň půl misky polívky, tak to bude dobrý. Přece kvůli tomu nenabourám." No tak jedu a pořád jedním okem sleduju hladinku polévky, která si vesele šplouchá mimo misku do sáčku (doufám). 

Úkol byl jasný. Miska se nesmí v žádném případě převrhnout, jinak je oběd v kelu! 

Jak už to tak bývá, když chceš dojet s plnou miskou až domů, cestou byla objížďka. Přes kočičí hlavy…Řidiči, co jeli za mnou, byli kapku nervní...fakt nechápu. No a jak jsem jim měla vysvětlit, že vezu polívku bez víčka! Když jsem dojela do cíle, měla jsem plný igelitový pytlík polévky a v misce zbyla přesně půlka obsahu. Měla jsem radost. 

Každopádně od té doby si vozím v autě uzavíratelnou škatuli na polívku. Takže když před tebou jede někdo fakt děsně pomalu, možná si taky veze jenom polívku. 

Ještě uvedu pár dalších naprosto běžných situací. Pro dosažení vyšší míry empatie a porozumění uvádím příklady záměrně v 1. osobě:

FAKT RYCHLÁ (nebezpečná) jízda nebo nějaká prasárna:

• Jsem puberťák, naši mi půjčili auto a já se potřebuju vytáhnout před svýma kámošema, protože chci zapadnout a oni mě hecují a dělají ze mě sraba. Nevím jak jinak to udělat, jsem puberťák a navíc mám akné.
• Jedu do nemocnice, moje dcera měla nehodu! Nic jiného mě v tuhle chvíli nezajímá.
• Moje žena právě na zadní sedačce rodí!
• Moje dcera právě na přední sedačce rodí!
• Můj pes právě v kufru rodí!
• Mám "epileptický záchvat", když přede mnou jede plesnivej šnek.
• Machruju před svojí holkou. 
• Chci, aby všichni viděli a slyšeli, že mám subaru a pochopili, že jsem doopravdy borec, protože nevím, jak jinak se mohu cítit silnější.

FAKT POMALÁ jízda:

• Vezu ožralu a nechci mít poblitý auto.
• Vezu křečka v akvárku a nechci ho zabít.
• Vezu psa v kufru, kterého mám ráda….a nechci mít poblitý auto. 
• Vezu si polévku z bistra, kde došly víčka. 
• "Sakra, kde je ta odbočka??"
• Jsem vystresovaná babička za volantem a jedu pro jistotu max 30km/hod.
• Vezu svoji babičku, která má smrt v očích, když jedu víc než 40km/hod. 
• Jsem na pokraji zhroucení, ta sviňa se zase zasekla!!! projíždím tudy už po třetí! "přepočítávám, za 200m odbo...přepočítávám, přepočítávám"
• Mám ještě letní pneumatiky a dneska je první námraza, kruci! 
• Mám ještě zimní pneumatiky a nechci si v zatáčkách sjet vzorek. 

A ještě přídavek:

•  "Jeee, hele, celou dobu mám zapnutý mlhovky? Kdybych tak věděla, kde se v tomhle autě vypínají…"
• "Tak tuhle písničku miluju!" zpívám si. "Jee, už mám zelenou! Jeee, já to nestihla, už je tam zas červená…" 
• Třeští mi hlava, moje děti se hádají na zadních sedačkách a já už ani nevím, jak se jmenuju, natož abych si vzpomněla dát včas blinkr.
• "To stihnu, jedu!"