Znovu cítit

ZNOVU CÍTIT...Dokud jsem se chtěla poznat a pochopit, zůstávala jsem stále vězněm ve své hlavě. Milovala jsem ty psychoanalýzy a AHA momenty...a tak jsem se v tom rochnila, že jsem si nevšimla, jak se pomalu začínám topit v těch vlastních sračkách a pomalu klesám na dno mentální žumpy...tam jsem přičuchla k pokoře, ale tenhle způsob seznámení se mi teda vůbec nelíbil. A co dalšího najdeš na dně žumpy okrem ochutnávky pokory? Vlastně takový malý poklad...díky absolutnímu vyčerpání se naprosto odevzdáš životu, nemáš totiž už žádnou energii VYMYSLET JAK TO A TO VYŘEŠIT. Jsi v podstatě kaput, není co ztratit. 

A právě tehdy se vytváří PROSTOR. Prostor pro novou, ryzí myšlenku, kterou jsi nevymyslel, prostě se objevila a ty jenom víš > to je ono. A takhle přichází na dně žumpy. OCHUTNÁVKA vlastního VĚDOMÍ. Vnitřní moudrosti. 

Když jsi zase na čerstvém vzduchu a dáš si několik sprch, abys ten smrádek z žumpy necítil a aby se ti rychle ale už sakra ulevilo, brzy zjistíš, že si můžeš vybrat:

a) nakoupíš si hromadu šamponu, mýdel, parfémů a neustále budeš přebíjet ten smrádek, aby SES už NECÍTIL...

b) anebo si vybereš CÍTIT SEBE a překročíš ten práh z hlavy do srdce.......z hlavy do srdce...taková dálka! Překročit tu mentální sféru, ten rozum, mou MODLU, na kterou jsem celý život spoléhala....ta iluze bezpečí, že mám život díky mysli pod kontrolou! 

Veelmi dlouho jsem obcházela kolem dokola...něco ve mě velmi dobře vědělo, že to bude bolet...znovu plně cítit sebe. Proč jinak bych se celý život tak znecitlivovala? Raději jsem zůstávala u svých obranných dětských mechanismů > "aby to tolik nebolelo, zamknu to do 13cté komnaty...aby to tolik nebolelo, potlačím to co cítím, a budu se chovat tak, že mě budou mít rádi....aby to tolik nebolelo, budu se soustředit spíš na druhé, než na sebe...aby to tolik nebolelo, přizpůsobím se...aby to tolik nebolelo, přestanu se cítit. Znecitlivím tělo a potlačím emoce...takhle mocná totiž jsem, umím to.

Cesta zpět k sobě, k lásce, ke své vnitřní moudrosti a plné svobodě vede skrze CÍTĚNÍ nikoliv skrze poROZUMĚNÍ. Mentální žumpa na cestě není nutná, když se vzdáš všech těch nauk a správných postupů a otevřeš se rovnou prožitku a cítění beze vzdoru a bez cenzury. Vzhledem k opancířovanému srdci a množství potlačených bolestivých emocí, které se na cestě k SEBECÍTĚNÍ UVOLŇUJÍ, je více než potřebné být k sobě laskavý, soucitný a trpělivý. Tvrdý pancíř srdce lze roztavit necenzurovaných cítěním. Je jen ve tvé moci dostat se zpět ke svému krásnému srdci. 

ODHALIT SVOU ZRANITELNOST je nevyšší forma ODVAHY a OPRAVDOVOSTI. To je otevřené srdce, skutečné UVOLNĚNÍ a dotek s vlastním VĚDOMÍM.